Cesta na konec světa - závěr

Až na konec světa

Santiago de Compostela – Negreira – Olveiroa – Fisterra

Město Santiago není pro většinu poutníků konečnou stanicí. Většina poté pokračuje ještě sto kilometrů na západ až ke břehu Atlantiku. Zde se nachází městečko Fisterra, což v překladu znamená „Konec světa“. Tento název vznikl ve středověku, protože když se lidé postavili na útes a před sebou viděli jen nekonečné pole modré, řekli si, že tady už opravdu země musí končit.

Tak tedy po dni odpočinku, kdy jsem se po Santiagu belhal jak lazar, jsem opět hodil na záda batoh a vydal se dále. A cesta se mi velice líbila, protože jednak vedla lesem a jednak byla mnohem volnější. Spousta poutníků už totiž do Fisterry nejde pěšky, ale autobusem. První den bylo krásně, ale tělo už nějak nechtělo poslouchat, noha zlobila, takže jsem chůzi kombinoval se stopem. Španělé mě ale překvapili tím, že neměli příliš velkou důvěru ke stopařům. Chlapík, který mě vzal, mi poté pověděl, že lidé z Galicie jsou skutečně trošku jiní, než ostatní obyvatelé Španělska – mnohem uzavřenější a nedůvěřiví nejen k cizincům.

Druhý den se počasí obrátilo – takový lijavec jsem tady ještě nezažil – cestička se během chvilky proměnila v potok, takže po několika pokusech kaluže obcházet a přeskakovat jsem se nakonec prostě začal brodit… J Odpoledne ale už zase vysvitlo sluníčko, takže se mi nakonec podařilo dostat se až k plánovanému cíli, kterým byla vesnička Olveiroa, vzdálená asi 30 km od Fisterry. Stejně jako první den v Negreiře, i tady mě čekal krásný a klidný albergue.

A je tady úplně poslední den pochodu – končí čtvrtý týden mého pochodu, tisícovka kilometrů je za mnou a za kopcem už leží Atlantický oceán. Strašně rychle to uběhlo! Do Fisterry jsem dorazil brzy odpoledne a zdejší atmosféra mě okouzlila. „Konec světa“ se mi líbil více než Santiago, i když i zde proudily davy turistů. Ubytoval jsem se, vyzvedl si certifikát, prokazující, že jsem dosáhl „fin do Camino Jacobeo“ a vydal se k samotnému mysu Fisterra, který je považován za nejzápadnější místo Evropy. Výhled byl opravdu nádherný, hlavně když se začalo slunce sklánět za obzor…

Zůstal jsem do dalšího dne a pak se vydal autobusem zpátky do Santiaga. A další den už mě čekala cesta do Lisabonu a odsud letadlem do Prahy. Domů jsem se těšil, ale zároveň bych se nejraději otočil a šel znovu. Camino de Santiago opravdu to stálo za to!